neděle 27. května 2012

Bude 21. století stěhováním ideových národů?


Říká se, že ideové, hodnotové či morální spory v dnešním světě jsou již tak obrovské, že někde nepůjdou překonat (Roman Joch dokonce jednou psal, že si myslí, že třeba USA se kvůli tomu rozpadnou). Je pro mě otázkou, na kolik bude nutné, aby se lidé z celého světa se stejnými představami o jeho podobě stěhovali k sobě, nebo zda budou schopni žít paralelně vedle sebe v jakémsi skutečném kotli multikulturalismu.

Vezměme si, že jste třeba člověk, který ctí svobodu jednotlivce, jeho právo na život, usilování o hledání vlastního štěstí atd. Že zkrátka chcete žít v tom, co si mnozí představíme pod idejemi, na kterých byly založeny Spojené státy americké. Že svoboda znamená činit vše, co neškodí druhému. Že zákony mají být takové, že určitě věci jen zakazují - tedy ne takové, které vám povolují nebo přikazují, co smíte dělat. Že budete chtít žít v zemi, kde se bude prosperita odvíjet od svobodného podnikání, volného trhu s minimálními zásahy státu. V zemi, kde každý jednotlivec si bude vědom, že on sám je primárně odpovědný za svůj život - a kde to budou na první místě rodiny, církevní či občanské organizace, které budou pomáhat těm, kteří měli štěstí méně. Že chcete žít v zemi, kde moc náleží lidu, ale ne z toho důvodu, že pár revolucionářů se dohodlo na tom, že vám povolí mít svobodu a rozhodovat si o tom, kdo bude mít nějaké pravomoci, ale proto, že vaše nezadatelná práva jsou dána od Boha. Takhle nějak si představuji, že by mohla, měla nebo vypadala (a možná znovu bude) Amerika. V takové zemi bych chtěl žít.

Jenže, někdo by raději žil v zemi, jako je Švédsko, kde státu dáte převážnou většinu vašeho výdělku, máte kvalitní veřejné služby, všechno to díky vyspělosti, vzdělanosti a poměrně slušné morální úrovni nějakou dobu dobře funguje. (Byť si z přirozenosti lidské povahy myslím, že to takhle nemůže fungovat věčně - sklon k pohodlí, nároková mentalita, přesvědčení, že stát by se měl postarat).

Někdo zase bude chtít žít v zemi, kde vládne pevná ruka, kde mají totalitu. Kde demokracie je směšné sprosté slovo pro kavárenské povaleče, rozumějte intelektuály. Kde svoboda jednotlivce nic neznamená, protože důležitější je stát, třída, národ, náboženská organizace či příroda. Dobře jim tak. Osobně tak žít nechci.

Ale teď si vezměme, jak můžeme všichni žít takhle společně? Jak se můžeme vzájemně dohodnout na obrovských ideových, morálně-kulturních sporech? Co třeba utlačovaní křesťané, kteří žijí v islámistických režimech, kde nejsou vítáni, jsou pronásledování a likvidováni.Jaký má pro ně smysl nechat se masově vyvražďovat? Nemá větší smysl, aby tito lidé emigrovali třeba do Spojených států, a tam se snažili obnovit to, čím tato země kdysi bývala příkladem celému světu, a o co je různými totalitářskými psychopaty dnes a denně připravována?

Podle čeho se budou tvořit státy a národy ve 21. století? Bude to etnický původ a místo narození, nebo spíše morálně-politické ideje? Kam půjdete či kde zůstanete vy?

úterý 15. května 2012

Perspektivy levice a pravice v České republice


V poslední době se často hovoří o ideové vyprázdněnosti české politiky na straně jedné, na straně druhé pak o přežitku politických ideologií a vůbec dělení se na levici, pravici či snad o smyslu politických stran a idejí pochybujeme úplně. Rád bych zde nastínil, o jaká témata se ve 21. století bude levice a pravice i nadále přít. Je možné, že u některých věcí nebudete souhlasit se zařazením jednotlivého tématu nalevo či napravo, jde však spíše o určitou systematizaci pro názornou představu, není tedy nutné brát vše doslova. Osobně zde levicová témata uvádím na pravé straně, pravicová na levé.


Ekonomická témata

  • méně daní vs. více daní
  • snižování spíše daně z příjmu vs. snižování spíše DPH
  • zmenšování státního dluhu vs. zvyšování státního dluhu
  • řešení ekonomické recese pomocí snížení daní vs. umělá stimulace spotřeby ze státních prostředků
  • rovná daň z příjmu (ideálně její úplně zrušení) vs. progresivní a milionářské daně
  • snaha o co nejmenší efektivní stát vs. snaha o pečující sociální stát
  • rovnost příležitostí vs. pokus o rovnost výsledků
  • důraz na dobrovolnou solidaritu vs. vytváření sociálních programů pro slabé a nemocné



Společensko-etická témata

  • ochrana práva na život každého jednotlivce od početí vs. právo ženy na ukončení života svého dítěte
  • důraz na tradiční rodinu vs. podpora sňatků homosexuálů či registrovaného partnerství
  • nesouhlas s adopcí dětí homosexuálními páry vs. jeho souhlas
  • důraz na obranu osobních svobod vs. vytváření kolektivních práv
  • důraz na ochranu soukromí vs. důraz na bezpečnost společnosti
  • skepse k agendě ohledně globálního oteplování vs. boj proti globálnímu oteplování
  • důraz na přirozenost člověka vs. vytváření nového člověka - humanizace robotů, zvířat, hologramů, genetické úpravy člověka
  • obrana křesťansko-židovských hodnot vs. neomarxistické a pseudohumanisitické tendence
  • definice manželství jako sňatek muže a ženy za účelem mít děti vs. pokusy o legalizaci a toleranci pedofilie, nekrofilie, zoofilie a jiného netradičního sexuálního chování
  • ochrana duševního vlastnictví vs. prosazování kolektivního sdílení
  • svoboda jako dělání si všeho, co neohrožuje jiného vs. svoboda jako právo dané zákony
  • jinými slovy: zákony spíše zakazující vs. zákony spíše povolující
  • právo jednotlivce na nošení zbraně vs. důraz na bezpečnost zajišťovanou státem



Zahraničně-bezpečnostní témata

  • snaha o zachování národních států vs. kontinentální až globální federalizace
  • důraz na suverenitu národních států vs. prosazování globální vlády
  • silné spojenectví s NATO vs. jeho odmítání
  • podpora Izraele vs. podpora Palestiny
  • předsudky vůči islámu vs. naivita vůči islámu
  • pro-západní orientace, zj. na USA vs. orientace na Rusko a Čínu
  • větší výdaje na armádu a naši účast v zahraničních misích vs. opak


Původně jsem zamýšlel, že se pokusím být korektní, ale poněkud se mi to nedařilo, tak jsem to pojal spíše tak, že můj názor může být z popisu témat patrný. Článek nemá ani tak být konečným výčtem daných témat, jako spíše inspirací pro další, třeba i odbornější studie.

Je pak jasné, že zde asi nemáme při takovémto dělení žádnou vyloženě pravicovou stranu (možná se jí nejvíce blíží Konzervativní strana Martina Rejmana), ale spíše tu máme strany, které jsou pravicové třeba v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách, ale ve společensko-etických jsou (i z důvodu historického kontextu naší země) velice často nalevo (ODS, TOP 09, Svobodní), naopak KDU-ČSL může být v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách ve středu spektra, ale v sociálně etických ji uvidíme spíše vpravo (sic!). A nakonec by bylo otázkou, zda autentickou levicí v celém tomto schématu by byli spíše komunisti, nebo spíše zelení.

středa 9. května 2012

Rozhovor s předsedou Mladých lidovců v Moravskoslezském kraji Mirkem Návratem


Jakub Krainer: Proč ses rozhodl vstoupit do KDU-ČSL?

Mirek Návrat: Řekl jsem si, že už je na čase přestat jenom mluvit, ale také do té politiky aktivně vstoupit a něco s tím dělat. Tak jsem hledal mládežnické organizace našich stran, a rozhodoval jsem se mezi Mladými konzervativci a Mladými křesťanskými demokraty, sešel se s jejich zástupci v našem kraji, nicméně pak jsem si vybral MKD, protože mi byla trošku bližší, protože přece jenom jsem středopravičák a ti mladí konzervativci na mě byli tehdy možná ještě trošku moc pravicoví. Každopádně jako nelituju té volby, jako hodně jsem se naučil atd., takže myslím, že to bylo prospěšné.

Zvukový záznam:


JK: Hmm. A my tady ještě trošku ladíme techniku, ale už se nám to blíží do zdárného finále. Mirku, jsi spokojený v KDU-ČSL? Říká se, že je to taková zkostnatělá strana, že nepouští mladé, jak na kandidátku, tak vůbec k žádnému hlasování.

MN: Tak já myslím, že ty mladé teďka jako, ne že pouští, ale že ti mladí se tam pustili sami. Ve vedení máme, ve vedení KDU-ČSL v podstatě jsou tři členové MKD nebo čtyři - a to je i předseda Pavel Bělobrádek nový, takže ti mladí se prosazují i v té komunální politice. Jako je to složitější třeba než v některých jiných stranách, kde mají třeba kvóty jako v ČSSD nebo takhle, ale myslím si, že kdo chce a kdo se snaží a nějak tu aktivitu vyvine, tak se tam dokáže dostat a nějak se prosadit.

JK: Dobře. Ty osobně, chceš se prosadit?

MN: Tak já jako teďka tu ambici nemám, protože si myslím, že osobně jako musím nějak zapracovat na sobě a dokázat něco i jakože mimo politiku - nebo možná při politice - ale prostě být nějak nezávislý na tom materiálně atd., takže možná jako spíše do budoucna jako, ale teďka jako bych tam více jako přímo v politice asi neviděl.

JK: Jaká je tvá politická vize, jakou by sis přál republiku?

MN: Jo takhle. No, jako já jak říkám, že jsem pravičák, tak jako v Americe jsem hodně jako republikán, akorát že si myslím, že v České republice, "kdybysme" aplikovali tuto politiku, jakože třeba Strana svobodných občanů je mi hodně sympatická atd., tak že by to jako tak radikálně jako nešlo, že by prostě s tím radikálně levicovým elektorátem, který tady máme, tak by to asi vedlo k silným sociálním nepokojům atd., takže jsem zastáncem spíše teďka sociálně-tržního hospodářství, které právě prosazuje KDU-ČSL po vzoru třeba Bavorska. Náš místopředseda Pavel Svoboda říká takový bonmot, jakože pokud se chcete mít jako v Bavorsku, tak musíte volit jako v Bavorsku, takže spíše jako teďka si myslím, že právě ta politika takového pravého středu může být jako lepší, ale zase si myslím, že do budoucna "bysme" ty lidi měli pomocí médií, vzdělávání a občanské společnosti jako vést k té osobní odpovědnosti, aby si samo uvědomovali, že oni sami jsou zodpovědní za svůj život, a není to stát, kdo by se o ně měl starat.

JK: Která média bys řekl, že jsou jakoby pro vaši stranu laděná?

MN: Já myslím, že žádná.

JK: Žádná? Dělí se podle tebe jakoby do tábora dvou velkých stran?

MN: No možná jako, nevím, jaký tam je potom rozdíl v tom, které pseudopravicové médium fandí víc TOPce a které víc ODSce, ale jako myslím si, že KDU-ČSL v podstatě, co se týká médií, tak jako by si měla vytvořit postupně vlastní, protože současné české média jako...

JK: Katolický týdeník?

MN: To ne. Jako nevím, možná jako, ale tam to taky moc není.

JK: Když se podíváme na osobu vašeho předsedy, Pavla Bělobrádka, uvítal jsi tu změnu, nebo ti přijde ještě mladý a třeba příliš radikální, řekněme.

MN: Já jsem jako uvítal to, že hlavně kandidoval, protože tam to jako fakt vypadalo, že budou zase kandidovat tváře, jako je Michaela Šojdrová a další, kteří už jakoby byli tím establishmentem, proti kterému právě ti lidi v tom roce 2010 volili, tak právě jsem uvítal, že Pavel se rozhodl do toho jít a přijmout tu výzvu a i jsem ho vlastně hodně podporoval, aby do toho šel a jsem rád, že i vlastně s prvním místopředsedou Marianem Jurečkou jakoby se jim podařilo dostat do toho vedení a já osobně teda jako Pavlovi věřím, že dokáže nejenom jako zvednout KDU, ale až se tam dostaneme, tak taky nějakým způsobem pozitivně působit v rámci jakoby parlamentu atd.

JK: Má podle tebe křesťanská demokracie u nás budoucnost, řekněme nějakou větší třeba jako za Josefa Luxe, nebo bude dál přežívat okolo pěti procent?

MN: Já si myslím, že ta budoucnost tady je, protože my dneska přece jenom nějakých 35 000 nebo kolik členů, takže oni to jsou většinou jakoby starší lidé a ti mají svoje děti a ti mají zase jako svoje děti, takže ten potenciál je obrovský, akorát že my ho zatím nedokážeme zatím využít. Já si myslím jako, že to oslovení je velké a zároveň si myslím, že společnost dneska se nějakým způsobem ubírá směrem, že to je jako trvale neudržitelné, a že obliba vůbec celkově konzervativní politiky bude stoupat, ale musí se to prostě dělat marketingově chytře a jako musí to být prostě přitažlivé a přijatelné pro ty lidi, protože jinak jako to asi nebude nejlepší.

JK: A co bys řekl na tu výtku, že jako středová strana nebo středopravicová tedy nemáte, co nabídnout vyhraněnému voliči, který se prezentuje buď jako pravicový, nebo jako levicový?

MN: Já si myslím, že právě to, že jsme jako středová strana, že to může mít jako výhodu v tom, že jakože někdo právě říká, že jdeme s každým jo, ale my se to snažíme jako vysvětlovat teďka, že to není, že my jdeme s každým, ale že my jsme ta středová síla, která jde rovně, dopředu a máme nějakou politiku a na to se nabalují pak ty levicové nebo pravicové směry. Takže, si myslím, že musíme spíš jako hledat v té české společnosti nějaký ten národní konsensus a snažit se hledat nějaké ty pozitivní kroky, které "bysme" měli dělat, a to si myslím, že právě může i volič, který je více doprava nebo více doleva trošku akceptovat, jakože za cenu toho, abychom se dohodli na něčem smysluplném, tak ustoupí přímo od té své radikální nebo fundamentální vize, ale zase ne ve všem jde ustupovat, no.

JK: Neohrozila vás právě tady ta ideová nevyhraněnost, ta výtka, kterou jsi tady sám zmínil, to, že jdeme s každým? Ty říkáš, my určujeme směr, my jsme ve středu, ostatní se k nám z těch stran přidávají. Na druhou stranu to většina voličů vnímá včetně mě tak, že když dám hlas středové straně, tak jako bych ten hlas neudělil. Jo když...

MN: Já si myslím, že to může být jako velká výhoda, protože kdyby ta strana třeba měla těch sedm procent a pár poslanců, třeba deset nebo patnáct, tak potom při případném sestavování vlády nebo při nějakém prosazování čehokoliv může hrát tu důležitou roli, která prostě, její voliči budou vědět, že když tam prostě bude ta strana, tak ta může přesvědčit tu hlavní vládnoucí stranu třeba o tom, že v rámci třeba té koaliční smlouvy tam budou ty témata, které ta malá strana prosazuje, jakože ti voliči nemusí být tak zklamaní, ale můžou naopak jako si uvědomit, že právě ta malá strana jim může zajistit prosazení nějakého toho jejich zájmu a tématu, které oni považují za důležité třeba.

JK: Jaké byly hlavní chyby před, řekněme třeba vedení Cyrila Svobody, proč se lidovci v posledních parlamentních volbách neprobojovali?

MN: Tak tam byly jako různé analýzy. S některými jako závěry souhlasím, s některými ne. Ono se třeba i říká, že to, že jsme se nevyhranili silně proti Jiřímu Paroubkovi, takže to pak způsobilo to, že nás lidé jako brali jako levicovou stranu, a že jako potom půjdeme s Paroubkem atd., že to byla chyba. Já si myslím, že tady v tomto bych jako souhlasil. A potom by to samozřejmě bylo to, že jsme nedokázali tak úplně nabídnout především ve vedení právě ty tváře, které tam dneska už máme, takže jako Cyril Svoboda určitě je velice zkušený politik atd., ale nemyslím si, že by dokázal ty voliče nějak strhnout nebo zaujmout. A potom to určitě bylo spousta dalších věcí.

JK: Jiří Čunek naopak strhnout dokázal?

MN: Jako já si myslím, nebo já jsem aspoň na tom sjezdu nebo takhle fandil Jiřímu Čunkovi, aby byl předsedou, a pak jsem byl zklamaný, když to byl Cyril Svoboda.

JK: On je tam od vás? Čunek?

MN: Jako myslíš jako odkud?

JK: Blízko... on je...

MN: Ze Vsetínska, no. A právě jako si myslím, že Jiří Čunek je známý a že jsme to mohli hrát právě na tu notu prostě, že vidíte, on tam přišel, chtěl něco změnit, a oni ho všichni semleli, a vymysleli si na něho lživé kampaně atd. A pak samozřejmě už to nikdo neřešil, že to prostě pravda nebyla atd. Takže si myslím, že jsme to mohli spíše hrát tímto směrem a že ti lidi by prostě věděli, že tam ten Čunek, který prostě tam chtěl bojovat za ty správné věci, ale oni ho tam jako nechtěli mezi sebe pustit.

JK: Já bych chtěl v polovině, to, jak tady říkáš pravda nepravda, tak v polovině našeho času přijít s omluvou vůči tobě. My jsme si psali asi před dvěma lety a tehdy jsi říkal, že vyjde na povrch spousta věcí a že se rozjede soudní mašinérie a tak a já jsem ti tenkrát nevěřil, říkal jsem prostě ne, nic takového se dít nebude, takže jsi lepší prognostik, tak se ti tady veřejně omlouvám a uznávám svou chybu a kéž by to tak bylo dále. Myslíš si, že to tak bude dále, že skutečně se něco odhalí na povrch, povede se očista?

MN: Já si myslím, že jako jo - ono je to jako celkem jedno, jestli to tak bude, nebo nebude, já si myslím, že to tak prostě být musí, že prostě jako i co se týká toho Jiřího Čunka, tak on sám prostě sbírá neustále ty materiály a myslím, že chce i napsat o tom knihu celkově a kde bude prostě udávat konkrétní jména a důkazy atd., takže si myslím, že až tohle se jako stane, tak se potom rozběhne spousta dalších kauz, které jako hodně zamíchají tím prostě tím politickým a nejenom tam, ale i v justici třeba atd. a celkově jako, jestli se ptáš celkově jako na politiku i, tak si myslím, že to, co se dneska děje, Vít Bárta a Věci veřejné atd., tak to byl takový už jakoby začátek toho, že se ten korupční systém jako trošku sypat, ale zase se bojím, aby se nesesypal tak, že potom nás tady odboráři a Holešovská výzva jako bude vyhánět do emigrace, že jo.

JK: Co tys ocenil jako mladý, řekněme inteligentní volič a člen malé strany, co jsi ocenil z poslední doby, co se povedlo, řekněme, ať už jsou to kauzy právě odsouzení dvou členů Věcí veřejných, soudce pana Šotta nebo změny na státním zastupitelství, je něco, co bys vyzdvihl?

MN: No, určitě, jako tady to, že došlo vlastně k tomu procesu soudnímu s Vítem Bártou a se  Škárkou a dalšími, tak si myslím, že to je taková jako pozitivní věc z hlediska té občanské společnosti a vůbec celkově fungování demokracie a právního státu, už jakoby, že se tak jako učíme už fungovat a potom jako kroky z poslední doby si myslím, že právě jak se teďka zatracuje současná vláda, tak určitě i současná sněmovna udělala spoustu dobrých kroků jako omezení imunity nebo schválení prezidentské volby, to jsou jako zas věci, které ještě nejsou jako přád natolik jjisté, "abysme" mohli říct, jo tohle prostě byl ten úspěch. A nebo teďka ze současnosti, na SANEPu může jako každý hlasovat prostě v těch průzkumech atd. a když tam je vždycky hlasování o důvěře členům vlády, tak v poslední době jsem tam dával u každého ne nebo spíše ne, jakože mu nedůvěřuju, tak teďka tam přibyl zrovna jeden ministr, u kterého jsem teďka jako dával, že spíše ano, to je nový ministr školství takže, ale jako nic moc o něm nevím, takže uvidíme.

JK: V policejním sporu, a to je můj poslední dotaz. Fandíš spíše panu Kubicemu, nebo panu Lessymu, nebo si myslíš oba, že jsou na straně dobra, když to tak řeknu, a ty konflikty jsou čistě technické.

MN: Já jako nesleduju podrobnosti, protože už jako některé české takové politické bulvární věci mě až tak jako už nezajímají v poslední době, že se soustředím spíš jako na ty myšlenky a na ty dlouhodobé věci, ale myslím si, jakože jmenování těchto dvou do těch úřadů, že to byl jako pozitivní krok oproti minulosti jo, ale oba dva mají jako taky prostě něco, s čím se dá jako nesouhlasit, takže nevím, jestli bych říkal, komu víc fandím, ale myslím si, že určitě by je v budoucnu bude mít nahradit někdo lepší, ale oni jsou lepší, než ti, co tam byli předtím.

JK: Je tohleto český problém, že každá nová vláda si přivede nového policejního prezidenta, své šéfy úřadů, že se mění úředníci na ministerstvech, náměstci, ale i ti nižší, je to velký problém, že vždycky nedůvěřuje té staré politické garnituře, a potom se tam znovu zaškolují a dělají chyby stejné jako každé čtyři roky?

MN: Ono se sice říká, že jako je velký problém to, že ještě nevstoupil v platnost ten zákon o státní službě a podstatě tady máme toto, ale na druhou stranu, když jsem se tak zamýšlel, jako kdybych byl ministr, a vstoupil do toho úřadu, tak bych tam přece chtěl mít ty lidi, kterým můžu důvěřovat a o kterých vím, že jsou schopní, a kdybych prostě tam měl nějaké úředníky, kteří tam jsou sto let třeba, tak by s nima nešlo jako nic dělat, že jo, takže potom z té pozice toho ministra, který chce přijmout na sebe tu zodpovědnost a jako fakt to udělat s tím, že potom to bude na něho, tak si myslím, že je lepší, aby si mohl sám určit, kdo tam bude, ale těžko říct no.

JK: Když se podíváme do světa, aby si o tobě udělali posluchači lepší představu, komu fandíš třeba ve Spojených státech?

MN: Tak v prezidentské volbě jako určitě fandím republikánům. Bojím se trošku, že Ron Paul bude kandidovat sám za sebe a potom sebere hlasy republikánům a vyhraje to nakonec Obama, ale myslím si, že je nutné pro to, aby Amerika se mohla vrátit k tomu, co byla Amerika, ty hodnoty, které právě ona reprezentovala a v poslední době od nich spíše ustupuje, tak je nutné, aby to Američanům podařilo dát do Bílého domu, než je právě Barack Obama, a to je v podstatě nejlevicovější prezident v její historii a myslím si, že jako prostě jako to není, nereprezentuje ty hodnoty, kterými Američané nám jdou v podstatě celému světu příkladem, jako je svoboda jednotlivce, volný trh a zároveň jako fungující morálně a sociálně vyspělá společnost.

JK: Velká Británie?

MN: Tak tam, jako já si myslím, že teďka tam je vliv toho UKIPu, té Nezávislé strany Velké Británie, tak si myslím jako, že v rámci Konzervativců, tak se říká v podstatě, že Cameron je zelený levičák ve vedení těch Konzervativců, takže tam taky dojde k nějakému objevu, k nějaké nové Tatcherové, která... tam spíše jako jsem četl na České pozici o nějakém, co kandidoval proti němu tehdy na sjedu, ale nevyhrál to. Já si myslím, že tam bude taky ta tendence a stejně tak jako v Německu potom i v CDU prostě nějakého toho pravicovějšího, konzervativnějšího proudu, který nebude tak moc chtít se přibližovat tomu sociálně demokratickému mainstreamu v celé té Evropě. Ať už jsou to dneska evropští lidovci nebo i v podstatě ostatní pravicové strany dělají.

JK: Německo jsi shrnul, ale když se podíváš třeba na vládu konkrétně Angely Merkelové, jsi spokojen s jejími kroky, ať už na energetickém poli nebo s tím, jak se potácela a vypořádala s evropskou krizí, s finanční krizí?

MN: Těžko říct no. Jako ona samozřejmě dělá, co může atd., ale myslím si, že by kdyby tam byl někdo schopnější, tak by to asi dokázal dělat líp no, ale jako tak německou politiku nesleduju tak podrobně, ale třeba, co se týká těch jaderných elektráren, tak to je taková ta ukázka toho, jak ta pravice vlastně ustupuje té liberální levici v mnoha těch hodnotových otázkách atd. a vůbec v tom programu a je to právě věc, která se těm současným pravicovým politikům asi může vymstít, což můžeme asi dneska vidět i v té Francii.
JK: Oplakal jsi Nikolase Sarkozyho?

MN: No, tak já jsem to jako komentoval tak, že umírněného socialistu vystřídal radikální socialista, tak ono to v té Francii asi, jeden člověk to komentoval tak, že od roku 1789 tam vlastně není koho volit, což jako já nevím, ale je tako takové jako dobré přirovnání v tom, že tam vlastně ve Francii moc pravici asi nevidíme.

JK: A když se vrátíme zpět zase do České republiky, jak dopadnou příští volby parlamentní?

MN: Tak asi nám tu vyhraje levice, ale třeba se stane to, že Paroubek, Zeman a Bobošíková dostanou všichni 4,9 a bude pokračovat potom vláda ODSky a TOPky a třeba i s nějakou jinou stranou, třeba se tam dostane Karolína Peake nebo takhle, ale jako byl bych rád, kdyby spíše, protože ono se jako dneska říká, že a jako je dobře a myslím si, že z hlediska pravice je to dobrá strategie, že strašíme tím, že tam budou komunisti, ale můžeme se tak jako zamýšlet i nad tím, jestli tam jako třeba není i jiná alternativa, než současná pravice a současná levice, jestli třeba tam nemůže vzniknout i třeba nějakká středová - nejenom teda jako jen KDU-ČSL, ale právě jako nějaká liberální nebo občanská strana, něco na způsob Občanského fora, která by byla schopna prostě dělat tu politiku trošku jinak no, ale záleží jak budou schopni vzdělaní a inteligentní lidi v Česku do té politiky zasáhnout.

JK: Koho podpoříš na prezidenta?

MN: Na prezidenta, tak tam fandím naší kandidátce Zuzaně Roithové, europoslankyni, ale jako pokud se do druhého kola nedostane, nebo tam budou třeba, já jsem to tak jako třídil, kdo by mi jako, když tam budou ti dva lidé, pokud by tam byli mediálně, médií vybraní kandidáti Fischer a Švejnar, tak určitě bych spíše fandil Švejnarovi, no.

JK: Co si myslíš o cinknutých průzkumech? Že každé procento něco stojí a jestli lidová strana má zásoby, aby mohla zaplatit průzkum?

MN: Teda jako konkrétní důkazy, že by to bylo uplacené nemám, takže to je spíš jako můj názor a myslím si, že to jsou jako zaplacené průzkumy, že to neodráží veřejné mínění, ale naopak že to vytváří to veřejné mínění potom. To jsme mohli několikrát vidět na případu zelených v roce 2006 a nebo i v podsatatě na případu Věcí veřejných, kterým ani nedávali 11 %, ale nějakých 6, a přesto potom prostě uspěly a co se týká KDU, tak prostředky si myslím, že na to nemáme, i když nevím jako, kolik to stojí ty průzkumy, ale myslím si jako, že - nevím no jako.

JK: Myslíš, že by to šlo - asi by to nebylo průchodné, ale teoreticky, že by šlo zákonem zakázat, jako je zákonem zakázáno 14 dní před volbami třeba ve Francii vystupovat, tak bylo by něco takového možné u průzkumů veřejného mínění, že by skutečně najednou jsme měli úplně jinou sněmovnu třeba?

MN: Jako ono by to bylo takový ideál možná, který si tady vysnívají intelektuálové, ale myslím si, že spíše tou cestou pro ty strany, které chtějí uspět, je, že si pořídí vlastní média, vlastní výzkumné agentury a potom to budou interpretovat ve svůj prospěch no, ale to je takové zase, to už je zase takový ten opačný extrém.

JK: It's all about money. Mirku, náš čas se nachýlil. Je něco, co bys vzkázal voličům potenciálním?

MN: Tu budu asi dělat kampaň, ale chtěl bych asi spíše jako na ten občanský, jako apelovat na tu občanskou společnost, "abysme" jako třeba věnovali aspoň hodinu denně a šli k volbám a nejenom šli k volbám, ale mnoho lidí si stěžuje na to, že politici se o ně starají jenom před volbama, ale jako já říkám, že to je vzájemné prostě, ti voliči se taky starají, ještě daleko později a daleko méně, než ti politici, oni se voliči starají až třeba v té volební urně nebo tam nejdou vůbec. Já si myslím, že musíme se starat celé ty čtyři roky o ty politiky, kontrolovat je a prostě sledovat a dívat se, kdo sponzoruje jejich kampaň, jak potom hlasujou, kdo vyhrává veřejné zakázky atd. a prostě se toho účastnit. Jo, to si myslím, že je cesta, že cesta je v tom, že půjdeme do těch stran, třeba i do těch stávajících nebo si můžeme klidně založit nové, ale že to asi určitě nevyřveme na ulici se Zavadilem nebo s panem Popelkou z Holešovské výzvy.

JK: Někteří voliči se zajímají až v urně, to jsi řekl hezky na závěr. Tak já ti děkuji za dnešní povídání.

MN: Díky za pozvání.

JK: A přeji hodně zdaru, nejen v politické kariéře, ale i v osobní životě jak tobě, a hodně zdaru KDU-ČSL v kariéře politické.

MN: Díky.

JK: My si dáme píseň a po písni možná dorazí druhý host

8. května 2012 v pořadu OPEN na studentském rádiu Masarykovy univerzity, Rádiu R

úterý 8. května 2012

Co mají lidovci a zelení společného?


Z úst radikálních konzervativců často slýcháme, že zelení jsou horší než komunisti, že pokud by měla být jediná strana, s kterou by lidovci neměli nikdy spolupracovat, měli by to být zelení. Mnoho radikálních liberálů zase tvrdí opak - s takovými zpátečníky a polofašisty zase nemůžeme spolupracovat my. Jenže nakolik je spolupráce KDU-ČSL a SZ, tedy konzervativního a liberálního proudu české středové politiky nemožná, a v čem se naopak tyto strany silně shodnou?

Co tedy máme společného?

Myslím si, že hlavním tématem, na kterém se tyto dvě strany mohou shodnout, je koncept sociálně-tržního hospodářství, ten, který známe z poválečného Německa, a který by mohl v následujícím období být vhodnou alternativou volnému trhu bez morálky či socialismu a jeho zadlužování a rozhazování.

Dalším stěžejním tématem, které nás spojuje, je důraz na kvalitu života (a nejedná se pouze o kvalitní potraviny), na nemateriální hodnoty a celkově trvale udržitelný rozvoj. Dále si stojím za tím, že ochrana životního prostředí je výsostně konzervativní téma (byť se možná už budeme lišit v tom, jak bychom jej měli prosazovat - že my, lidovci, to budeme chtít nechat spíše na jednotlivci, zelení budou mít tendenci chtít, aby to nařídila vláda).

Samozřejmě je to také boj proti korupci, úsilí o skutečný právní stát v této zemi, o transparentnost a efektivní řízení státního aparátu, ale je to také důrazné stavění se za hodnoty, jakými jsou demokracie či svoboda. Je to také důraz na vzdělanou, kulturně a morálně vyspělou společnost. Nemluvě o boji za práva menšin (ano, nás budou zajímat spíše utlačovaní křesťané ve světě, zelené více homosexuálové). A v neposlední řadě je to také odpor proti komunistům a jiným extrémistům.

Tak, a teď si vezměte, kolik toho mají obě strany společného. Není toho málo. Jsou to velice důležité věci, které nejen chápou inteligentní a vzdělaní lidé, ale mnohé z toho dokáže oslovit i starosti běžných občanů, kteří politice zase tolik nerozumí. A co nás tedy rozděluje? Pro-life témata. Ano. Konzervativci se staví za ochranu práva jednotlivce na život od početí, zeleným jde spíše o svobodu matky své dítě nechat zavraždit. Možná se také neshodneme na definici manželství, pohledu na eutanazii, legalizaci drog a další kontroverzní témata. 

Nechci podrývat jejich důležitost, ale uvědomme si prosím, že v českém kontextu máme více společného, než toho, co nás rozděluje, a můžeme se tak pokusit o konstruktivní spolupráci v těchto tématech, samozřejmě s vědomím a respektem toho, co nás rozděluje.